Co ADHD není - a proč se diagnózy nemusíš bát
Možná přemýšlíš, jestli se vůbec chceš nechat diagnostikovat. Možná se bojíš, co ta diagnóza znamená. Co si o tobě budou myslet druzí. Jestli tě začnou brát míň vážně.
"Co když mě budou považovat za blbou?"
"Co když si budou myslet, že jsem mentálně zaostalá?"
"Co když mě přestanou brát vážně v práci?"
Tohle jsou legitimní obavy - protože stigma kolem ADHD stále existuje. Zvlášť v Česku, kde se ADHD často stále vnímá jako "něco s dětmi" nebo "mentální postižení".
Ale tohle není pravda.
ADHD není duševní choroba
ADHD nevylučuje úspěch
Nemusíš to nikomu říkat
Proč diagnóza není konec - je to začátek
ADHD se často řadí pod "mentální poruchy" - ale to je strašně zavádějící termín a hodně zastaralé myšlení o tom, co ADHD je. Dnes už víme víc.
Není to psychóza. Není to schizofrenie. Není to ztráta kontaktu s realitou.
ADHD je neurologická variace - tvůj mozek je od narození jinak "zapojený". Není to nemoc, kterou jsi dostala. Není to něco, co se dá "vyléčit".
Je to způsob, jak tvůj mozek funguje. Funguje jinak - ne hůř.
Je to jako mít Mac, zatímco ostatní používají PC. Oba fungují skvěle - jen mají jiné ovládání, jiné klávesové zkratky, jiné programy. Není jeden lepší - jen jiný. A když se naučíš pracovat s Macem tak, jak je navržený, funguje perfektně.
ADHD není nemoc.
ADHD není invalidita
(ale bez podpory může být invalidizující)
ADHD samo o sobě tě nedělá invalidní. Mnoho žen s ADHD pracuje, má rodiny, žije "normální" život.
Ale: Pokud žiješ ve světě, který s tvým mozkem nepočítá - pokud nemáš nástroje, podporu, strategie - pak to může být invalidizující.
Rozdíl je v tom, že s podporou a pochopením můžeš fungovat skvěle. Nejde o to, že jsi neschopná - jde o to, že potřebuješ jiné podmínky.
To není slabost. Jde o to přizpůsobit mapu terénu - ne nutit terén, aby odpovídal mapě.
Možná ses celý život snažila "být normální". Dokončila jsi školu (i když to bylo těžší než pro ostatní). Máš práci (i když tě to vyčerpává). Fungueš (i když to stojí obrovskou energii).
A teď se bojíš, že diagnóza změní, jak na tebe lidé koukají.
Ale realita je: Už jsi úspěšná. Už to dokázala. Diagnóza to nemění - jen ti konečně dává vysvětlení, proč to bylo tak těžké.
A s diagnózou můžeš najít strategie, které ti ulehčí život. Nemusíš bojovat sama se sebou.
ADHD není mentální retardace
ADHD nemá nic společného s inteligencí. Můžeš mít ADHD a být velmi inteligentní - dokonce nadprůměrně inteligentní.
Spousta žen s ADHD má vysokoškolské vzdělání, úspěšnou kariéru, dokončené projekty. Inteligence není problém.
Naopak, uznávaný americký specialista na ADHD William Dodson uvádí, že ženy s ADHD mají průměrný IQ 124.
Problém je v exekutivních funkcích - ne v tom, co dokážeš pochopit, ale v tom, jak tvůj mozek organizuje, plánuje a začíná úkoly.
Nejsi blbá. Tvůj mozek jenom funguje jinak. Jinak neznamená hůř.
Diagnóza je pro tebe. Ne pro zaměstnavatele. Ne pro rodinu. Ne pro nikoho jiného.
Pokud se rozhodneš to říct - super. Pokud ne - taky v pořádku.
Diagnóza ti dává možnost rozumět sobě a najít pomoc. Nenutí tě to říkat to nahlas.
Třeba časem k tomu získáš odvahu, protože víš víc o tom, jak funguješ a co potřebuješ od okolí. A to je zdravé. Ale nemusí to být hned.
A co když chci diagnózu, ale nevím jak?
Celý život jsi bojovala proti něčemu, čemu jsi nerozuměla. Říkala sis, že jsi líná, neschopná, "prostě blbá".
Ale diagnóza ti dává pravdu:
Nejsi líná - máš problém s dopaminem.
Nejsi neschopná - máš oslabenou working memory.
Nejsi blbá - tvůj mozek prostě funguje jinak.
A teď, když to víš, můžeš přestat bojovat sama se sebou - a začít žít s tím, jak skutečně funguje tvůj mozek.
To není konec. To je svoboda. Možná to tak nevidíš, a možná si říkáš: Kdybych to jenom byla věděla od malička. Ano, je to frustrující a často s sebou diagnóza přináší nejenom úlevu ale i smutek, zlost a frustraci. To je normální - a zdravá - reakce. Dej si čas tím projít.
V Česku (a v mnoha jiných zemích) je bohužel situace s diagnostikou ADHD u dospělých žen složitá.
Mnoho lékařů má zastaralé informace - stále si myslí, že ADHD je "dětská porucha" nebo "jen u hyperaktivních chlapců". Řeknou ti, že na to, abys měla ADHD jsi příliš funkční - ale netuší, co tě to stojí námahy vypadat “normálně”.
A třeba dostaneš jinou diagnózu, která popisuje jenom symptomy: Deprese, úzkost, hypersensitivita atd atd. Těch diagnóz je bohužel hodně. Ale na to, aby se situace zlepšila, potřebuješ vědět, že zatím leží ADHD.
Čekací doby na diagnostiku můžou být měsíce až roky. A i když diagnózu dostaneš, podpora je omezená - koučink a terapie zaměřená na ADHD existují málokde.
To není důvod se vzdát.
I bez formální diagnózy můžeš rozumět sobě, najít strategie, které fungují, a hledat komunitu a podporu.
Právě proto jsem založila Amygdala Party.
Protože vím, jaké to je - nevědět. Celý život se ptát "co je se mnou špatně?" a nedostat odpověď. Bojovat sama, protože pomoc není dostupná nebo je příliš drahá. A nebo proto, že je omezená na medikaci a nikdo ti ale neřekne, jak s tvým mozkem máš pracovat v praxi. Prášky tě strategie nenaučí.
A proto tady vytváříme prostor, kde můžeš najít informace, podporu a komunitu - bez ohledu na to, jestli máš diagnózu nebo ne.
Protože si to zasloužíš. My všechny si to zasloužíme.